Kdysi hrálo koště v magii velkou roli. Zejména ženské mystérium pojímá tento rituální předmět jako součást využití při rituálech k narození, zasvěcení, svatbě i úmrtí. Docházelo k vymetení zlých duchů, drželo démony (entity) v patřičné vzdálenosti a otevíralo brány k pozitivnějším duchovním rozměrům. Ve starém Římě, přesněji v chrámových komplexech zametaly kněžky Bohyně Hekaté po každém narození dítěte, aby se temné bytosti držely dál od matky a novorozeněte v prvních šesti týdnech, kdy jsou oba zranitelní. Hekaté je ztělesněním Bohyně střežící manželství.
Mimo každodenního upotřebení koštěte v domácnosti mělo i další významy. Například koště, které bylo postavené před domovními dveřmi štětinami nahoru, bránilo černým entitám, tedy zlým duchům a démonům nemocí, aby vstupovali do domu. Já jsem vyrůstala v rodinném domečku. Vždy jsme měli koště připravené venku na úklid. To staré, klasické, z proutků vyrobené a nějakým drátkem omotané, aby drželo po kupě. Až teď v dospělosti mi dávalo smysl postavení, které to koště mělo. Bylo o hospodářskou budovu opřeno právě tak, aby štětiny trčely vzhůru k nebi. Tyto zvyklosti se přejímaly od našich babiček a dědečků a byla to samozřejmost. A jako samozřejmost to zůstalo u lidí dodnes, aniž by si uvědomovali, že jde o starý ochranný rituál.
Dnešní magické využití koštěte trochu upadá do pozadí, ale dodnes jsou známy pověry a rituální obřady s košťaty. Násada koštěte je brána jako symbol sexuálního spojení mužských a ženských energií, a proto se násada jako symbol plodnosti rituálně používala třeba o svátku BELTAINE, který se slaví 1. května, aby příroda byla plodná v každém směru. Starým svatebním zvykem byl i skok přes tuto násadu pro manželské spojení ve snaze plodit a sjednotit se. A dodnes se říká. Když někdo zametá a druhá (svobodná) osoba při tomto zametání přeskočí koště, pak se nikdy nebo dlouho nevdá či neožení.
Podívejme se na křesťanský pohled. Podle církevních představitelů bylo koště nástrojem žen, a tudíž se stalo i nástrojem pro lety čarodějnic a jejich poznávacím znamením. Byla to pak doba intenzivního vyhledávání a likvidování magických rituálů či praktik, a to prostřednictvím inkvizice skrze církev. Ale inkviziční strašák 15., 16. a 17. století je na další dlouhou kapitolku. Věnujme se koštěti a jeho použití z pohledu tehdejší církve. Podle ní, chystající se čarodějnice na sabat měly k dispozici nejen koště, ale i kouzelné „ďábelské masti“, kterými se mazaly po celém svém nahém těle.
Nicméně to bylo takto. Tyto receptury se dochovaly dodnes a víme, že obsahovaly blín a durman, tedy byliny, které mohly přivodit jakousi otravu doprovázenou spánkem, halucinacemi, pocitem létání, euforii a silným pohlavním vzrušením a toto vzrušení ve výsledku bylo podporováno příměsí afrodisiak. Čarodějnice si sedávaly obkročmo na koště a ve svých halucinacích měly pocit extáze v letu povětřím na sabat. Tam se shromažďovaly ostatní čarodějnice a čarodějové. Ale ve skutečnosti z žádného svého domu nikdy na koštěti nevyletěli. Dnes se to vidí jako psychologická infekce hysterické (normální) osoby, která propadala přeludům a neklidným stavům v hlubokém spánku prostřednictvím již zmíněným bylinám.
Nebojme se tedy košťat a berme je jako velkou ochranu v rodinném prostředí, a to zcela volně a přirozeně.
Shrnutí pro funkci košťat
-
S nimi uklízíme. Udržujeme čistotu na všech úrovních, a to zejména na úrovni duchovní a fyzické.
-
Odmetáme věci špatné i dobré tam, kde chceme (duchovně).
-
Jsou symbolem tvůrčí síly, sebeurčení a utváření sil a energií v životě.
-
Při rituálních obřadech jsou ztělesněním plodnosti a vyhánění jiných energií.
-
Jsou pomocným prostředkem k zahánění zlých sil a negativních událostí, které mohou do domu vejít.
Jiřina Irissa
Uložit
Uložit